• 

  3 / 3

  RE:Akce/ RE:action | 2016

Contemporary work is a re:action to the topic which is burdened with many ex:pressions in the form of expert files, documentary and artistic works but also speculations and non-expressed traumas of collective memory. She approaches topic of surveillance practice of the State Security of 70 – 80-ties (during totality period) in the context of catholic church. And it is done with bias for what only the artist can have for her questions, and also for the rigorous rationality of theoretical research. She comes through archives and notes of that period and looks for the key of her settled aim up to time she does not find the answer. She pushes up to the point she is not at the „places of memory“. Lenka Lukacovicova has proven - in so many times discussed topics - the foundation of forgotten areas and follows up there really concrete lines of use and misuse of photography. Indeed, but not only at the expected, manipulative sense but also in the form of the position of photographic technology. So, we also acknowledge about that what the developing bath could cause at the rose head, bowl for saint water at the entrance to the church. The author works with the slowly discover situation during the exhibition – graduating transfer from sense of known and security space to the sense of mistrust and anticipation of inconclusiveness. The space of gallery and her photos do not enforce on by the violent changes. She presents by her visual language very easy but very intensive recall to that how it was and about that what remains not resolved within us. Drama is played at the simple statement of reality while we are deepening into the depth of four walls. Place where the only one non-interested witness to the event, non-critical but with no loose of memory retrieves past course of events. Současná práce fotografky Lenky Lukačovičové je re:akcí na téma, které je obtěžkané mnoha vy:jádřeními v podobě odborných spisů, dokumentárních a uměleckých prací, ale i spekulací a nevyřčených traumat kolektivní paměti. Přistupuje k tématu sledovacích praktik STB 70. A 80. let (v období totality) v kontextu katolické církve. A to se zaujatostí, jakou jen může umělec k řešení svých otázek mít, a zároveň důslednou racionalitou teoretického výzkumu. Prolézá archivy a dobové záznamy a hledá v nich klíč ke svému vytyčenému problému, dokud nenalezne odpověď. Naléhá, dokud se nedostane do „míst paměti“. Lenka Lukačovičová dokázala v tolikrát diskutovaném tématu najít opomíjenou oblast a sleduje v ní naprosto konkrétní linii využití a zneužití fotografie. Nikoli však v očekávatelném, manipulativním smyslu, ale z pozice fotografické technologie. Dovídáme se tedy třeba i o tom, co mohla a může způsobit vývojka v kropence, nádobě na svěcenou vodu, u vchodu do kostela. Autorka v rámci výstavy pracuje s pomalým odkrýváním situace - postupným přechodem od pocitu ze známého a bezpečného prostoru k pocitu nedůvěry a tušení bezvýchodnosti. Prostor galerie i jejích fotografií se přitom nevnucuje násilnými proměnami. Autorka svým vizuálním jazykem podává klidnou, ale velmi intenzivní výpověď o tom, jak to bylo, a o tom, co v nás zůstává nevyřešeno. Drama se odehrává v prostém konstatování skutečnosti, zatímco se potápíme do hloubky čtyř mlčenlivých stěn. Místo, jako jediný nezaujatý svědek událostí, nekriticky, ale bez ztráty paměti zpřítomňuje minulá dění. (text: B. Ciprová)