ARTIST STATEMENT

My long-term theme is landscape/nature man-made, nature-exemplary and free of dialectics. I am inspired by parks (paradise recreation), front gardens (neighborly competition, sense of order) and cemeteries (static peace, values of fineness, absoluteness and sacredness). It is nature which beautify and make places where unwanted chaos and coincidence dwell, more pleasant. In a modified nature, there is no place for desolation, that feels daunting and accidental. Which is for most of us very discouraging. I'm trying to "read" this modified nature and I take motifs from it that are modified to abstract characters. As a result, these images or objects are a series of abstractions that show the viewer a fictitious landscape. It's the space we're looking for position. I found parallel to my paintings in the novel Dukla by Andrzej Stasiuk. Absence of dynamic storyline create number of associations. Like Andrej Stasiuk, I am interested in the atmosphere of the landscape and the light. Landscape in my paintings are coulisses. In front of which something is happening and perhaps not. I'm trying to create a static moment in the painting. The moment of silence, waiting, but also tension. The painting does not tell the story, but tries to convey the possibility of a new interpretation of its own for the spectators. The spectator should be confused. Do they see the interior or the exterior? Are they out or Are they out and looking inside?

-----

Mým dlouhodobým námětem je krajina/příroda modifikovaná člověkem, příroda reprezentativní a zbavená dialektiky. Inspirací jsou mi parky (znovuvytvoření ráje), předzahrádky (sousedské soutěžení, pocit řádu) a hřbitovy (statický klid, hodnoty konečnosti, absolutna a posvátnosti). Je to příroda, která má zkrášlit a zpříjemnit, kde je nežádoucí chaos a náhoda. V modifikované přírodě není místo pro zpustlost, která je skličující a nahodilost, která znejisťuje. Snažím se tuto modifikovanou přírodu „číst“ a přebírám z ní motivy, které abstrahuji až na znaky. Ve výsledku jsou tyto obrazy či objekty sérií abstrakcí, které divákovi ukazují fiktivní krajinu. Je to prostor, ve kterém hledáme svoji pozici. Paralelu ke svým obrazům nacházím v románu Dukla od Andrzeje Stasiuka. Absence dynamického děje vyvolává množství asociací. Podobně jako Andrea Staziuka mě zajímá především atmosféra krajiny a světlo. Krajina mých obrazů jsou kulisy, před kterýma se možná něco odehrává a možná taky ne. Snažím se vytvořit statický moment v obraze, chvíli ztišení, čekání ale i napětí. Obraz nevypráví příběh, ale snaží se zprostředkovat možnost nové vlastní interpretace či interpretací. Divák má být znejistěn. Vidí interiér či exteriér? Dívá se ven, nebo je venku a divá se dovnitř?

BIOGRAPHY