The series of reliefs presented at the exhibition of Suprematický výprask (Suprematic beating) documents a further shift in Mladejovský’s artwork. The layout of the individual geometric elements on the primed canvas background references again a number of selected coloured abstract compositions of K. Malevich. The choice criterion was the symbol of the cross. An icon, usually charged with a number of suggestive connotations, is used here as a persiflage of its initial symbolic content – it does not play any mystic role. In connection with the back side of the picture (it is represented here in reality), the cross is the part of the blind frame as most of all a functional, supporting skeleton enabling the stretching of the painting. The object which is in the case of the canvas-painting initially invisible, blind, and unseen and without content now comes into play in another explicit role – it becomes its new central message. Although, these are mainly monochromatic reliefs, Josef Mladějovský integrated colour used by Malevich into them. We witness a metamorphosis again – the colour, so far the crucial element of all painting, has undergone a transformation and has become, thanks to its chroma or luminosity, an actual limitation defining the height, and as the case may be, depth of the individual wooden elements. Not just the frame and its cross, not the back side but together with the primed upper plane of the picture, the colour itself becomes blind, and unseen, yet at the same time materially present.
On the all too often ploughed field of abstract art and ongoing repetitive reference to its foundations and principles, Josef Mladějovský has discovered a number of possible means of further working with geometric accidence, all the while avoiding cheap aestheticisation.
Text from the internet database Artlist — Center for Contemporary Arts Prague, Martin Mikolášek, 2015
Série dřevěných reliéfů prezentovaná na výstavě Suprematický výprask dokumentuje další posun v Mladějovského tvorbě. Uspořádání jednotlivých geometrických elementů na našepsovaném plátěném pozadí opět cituje vybrané barevné abstraktní kompozice K. Maleviče. Klíčem pro výběr se stal motiv kříže. Znak, většinou obtěžkaný řadou symbolických konotací, je zde použit jako jakási perzifláž svého prvotního symbolického obsahu – nehraje mystickou roli. Stává se tím, čím v oblasti malířství prvotně a fundamentálně zůstává. V souvislosti se zadní stranou obrazu (ta je zde fakticky prezentována) je kříž jako součást blind rámu především užitnou, podpůrnou kostrou umožňující napnutí plátna. To, co je tedy v případě plátna-obrazu prvotně skryté, slepé (blind), neviděné a bez obsahu, dostává se ke slovu v jiné explicitní roli – stává se jeho novým a ústředním sdělením. Ačkoli se jedná o téměř monochromní reliéfy, Josef Mladějovský do nich přesto zapojil i barvu, s níž Malevič pracoval. Opět jsme svědky převrácení – barva jako doposud zásadní součást všech malovaných obrazů prošla transformací a stala se skrze svou sytost či světlost faktickým limitem určujícím výšku resp. hloubku jednotlivých použitých dřevěných elementů. Ne rám a jeho kříž, ne zadní strana, ale spolu s našepsovanou svrchní plochou obrazu se právě barva stává blind, slepou a neviděnou, přitom však hmotně přítomnou.
Josef Mladějovský tak na poli mnohokrát přeoraného abstraktního umění a stále se opakujících odkazů k jeho základům a principům dokázal odhalit řadu dalších možných způsobů, jak pracovat s geometrickým tvaroslovím a vyhnout se přitom laciné estetizaci.
Text z internetové databáze Artlist — Centrum pro současné umění Praha, Martin Mikolášek, 2015
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
In his work, Josef Mladějovský most frequently thematises the basic paradigms of modernism and points to the utopianness of its theses. In his eyes, not only did the initiatory role of art – as declared by the inter-war avant-garde – as a motor of social and political change never come to fruition, he also finds its authoritarian tendencies problematic, especially in defining such concepts as truth or understanding. After all, claiming the exclusive right to the definition of „truth“ is one of modernism’s greatest paradoxes, for it was indeed the inter-war avant-garde who deprived art of its universal foundation, and in pursuit of allegedly unquestionable laws he achieved precisely the opposite in the form of a sort of evolutionary series of fashionable movements with continually transforming content and expressive form. The search for generally valid, timeless patterns brought Josef Mladějovský to this topic as well. Unlike his predecessors, he does not rely on the possibilities of art, and satisfies the inner desire for transcendence outside of this social realm. Modernism, however, gave him at least the tools for a sometimes slightly moralising, sometimes ironically subversive game leading to the determination that we have nothing to do with the oracle, but rather with a childern’s construction set.
Text from the catalog 6th Zlín Youth Salon 2012, Tomáš Knoflíček, 2012
Josef Mladějovský ve své tvorbě nejčastěji tematizuje základní paradigmata modernismu a poukazuje na utopičnost jeho tezí. Nejenže se v jeho očích nenaplnila meziválečnou avantgardou deklarovaná iniciační role umění jako motoru společenských a politických změn, jako problematické totiž shledává i její autoritářské sklony, zvláště při vymezení takových pojmů jako je pravda či poznání. Nárokování si výhradního práva na definici “pravdy“ je přitom jedním z největších paradoxů modernismu, neboť to byla právě meziválečná avantgarda, která umění zbavila jeho univerzálního základu a v honbě za proklamovaně nezpochybnitelnými zákonitostmi dosáhla přesného opaku v podobě jakési evoluční řady módních hnutí s neustále se proměňujícím obsahem i formou vyjádření. Také Josefa Mladějovského k tématu přivedlo pátrání po obecně platných nadčasových vzorcích. Na rozdíl od jeho předchůdců se ale již nespoléhá na možnosti umění a vnitřní touhu po transcendenci uspokojuje mimo tuto společenskou oblast. Modernismus mu však dal do rukou alespoň nástroje pro někdy poněkud mentorskou, jindy ironicky potměšilou subversivní hru, na jejímž konci se dostavuje zjištění, že nemáme co do činění s orákulem, ale s dětskou stavebnicí.
Text z katalogu VI. Zlínský salon mladých 2012, Tomáš Knoflíček, 2012
My work deals with a truth. A truth as an absolute value, truth as being everyday part of one´s life, a truth as an visionary system declared by modernistic -isms. I create my own language from geometric shapes and I play with different figures of a truth. Applied shapes of triangle, circle and square symbolize the truth. Halves of the shapes represent half-truths. The empty area stands for a lie.
I am interested in what a truth can be like, how it can be deformed or misused. This is illustrated upon twenty small picture formats of 50x50 cm size, then on paintings of medium and large size.
Out of the preemptive shapes I made up an alphabet. I use it to compile cut and dry statements in common situations of one´ s human life (E.g. „I am right. “) These statements form objects cutting edge – weapons of truth. The thesis also includes paper models of the weapons and objects of the weapons in above-lifesize format.
Ve své práci se zabývám pravdou. Pravdou jako absolutní hodnotou, pravdou, která je každodenní součástí lidského života, pravdou jako utopickým systémem hlásaným modernistickými -ismy. Z geometrických tvarů vytvářím vlastní jazyk, ve kterém si pohrávám s různými podobami pravdy. Užité tvary trojúhelníku, kruhu a čtverce symbolizují pravdu. Poloviny těchto tvarů znázorňují polopravdy. Lež zastupuje prázdná plocha.
Zajímá mě, jaká může pravda být, jak se dá deformovat či zneužít Toto je znázorněno na dvaceti malých obrazových formátech velikosti 50x50 cm, dále na obrazech středního a velkého formátu.
Z přivlastněných geometrických tvarů jsem si sestavil abecedu. Používám ji při sestavování ustálených výroků v běžných situacích lidského života (např. „Já mám pravdu“). Ony výroky tvoří ostří objektů – zbraní pravdy. Součástí diplomové práce jsou i papírové modely zbraní a objekty zbraní v nadživotní velikosti.
MLADĚJOVSKÝ, Josef a KOWOLOWSKI, František. Josef Mladějovský. Jsi tak namakaný, že se nevejdeš do dveří. Brno: Dům umění města Brna, 2014. 1 složený list.
BÍLKOVÁ, Zdeňka. Josef Mladějovský: Galerie umění Karlovy Vary, 25.4.2012-30.6.2013. Karlovy Vary: Galerie umění Karlovy Vary, 2013. 1 skládanka [8] s
NAVRÁTIL, Ondřej. Josef Mladějovský Komplexcity. 18.4. - 30.5. 2012 Galerie OFF/FORMAT Brno. 2012
Josef Mladějovský: komplexcity: Galerie Off/Format Brno. [Brno: Galerie OFF/FORMAT, 2011?]. [5] s.
GALERIE KRITIKŮ a ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlasta. Antitéze malby = Antithesis of painting. Praha: Galerie kritiků, 2011. [28] s
Vaňous, Petr, 1975-. Fundamenty & sedimenty : vzpoura hraček 2011 : Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna 2/2-1/5/2011 = Fundaments & sediments : toys' mutiny, 2011 : City Gallery Prague, Municipal Library. [texty Petr Vaňous ; anglický překlad Ivan Vomáčka], Galerie hlavního města Prahy. Vyd. 1. Praha : Galerie hlavního města Prahy, 2011. [64] s. : .
Hajdyla, Petr, 1985-. Petr Hajdyla a Josef Mladějovský : krajina malby : Galerie Dole Ostrava, 27.7. - 4.9.2009 : [text Martin Mikolášek]. Ostrava : Galerie Dole, 2009. [2] s.
MIKOLÁŠEK, Martin: Současná ostravská malba. Josef Mladějovský a Martin Froulík zůstávají. Krásná Ostrava 2/2012, s. 29-30
VALOCH, Jiří: Originální posun konceptu Josefa Mladějovského. Flash Art 25/2012
VALOCH, Jiří: Suprematická geometrie Josefa Mladějovského. Prostor Zlín, 4/2011, s. 34-35
VAŇOUS, Petr: Teze a antiteze, Revolver revue 81/2010, s. 68-71
Mladějovský [online]. [Frýdek-Místek]: Josef Mladějovský, [2003?]- [cit. 2015-05-26]. Dostupné z: mladejovsky.blogspot.cz.