ARTIST PROFILE

Jiří Žák

  • Czech Republic (b. 1989 in Zlín)
  • Currently in Prague.

CONTACT & LINKS

ARTIST STATEMENT

  1. Sum up the main character of your work, your long-term interests and themes.

The focus of my work is in the essayistic approach based on the tension between the analytical research and the poetic investigation. In the confrontation of textual and performative mode, in the reflection of politics and ideas. I’m dealing with the topics such as the post-colonial conditions of post-communistic countries, with the construction of Czech identity and its relationship towards the non-Europeans, with the Czech corporate colonialism and military industry. I work with the storytelling and it’s performative aspect and with the poetry and its relation to moving image.

2) Describe the context of your work – what are your inspirational sources and theoretical starting points, which artists and tendencies do you consider as referential to your work.

One can just agree with John Akomfrah’s notion of an essay as not a need to write but to give meaning to things. To put some names down as my inspirational thread: bell hooks, Adam Curtis, Heriberto Yépez, Věra Linhartová, Gil Scott Heron, Jiří Skála, Benedict Anderson, Nina Simone, Stuart Hall, Mark Fisher, Ladan Osman, Harun Farocki, Chantal Akerman, Jan Tesař, Liou Cch’-sin.

3) Try to characterize what makes your work specific, wherein lies its force, what makes it different from the work of artists with similar approaches and themes.

For me, the art is a sort of epistemological tool which opens up a different understanding of the world when the other epistemologies are shattered. Also, it’s essential to have a critical stance that goes beyond criticism itself.  

4) What is your work process like? Do you deal with preparation and research? How do you search for your themes? How do you choose the media you work in?

I often work with a narrative experimental video or video-installation and also with the choreographical aspect of an exhibition. I attempt to combine the fiction and stylization with the documentary, history with the present, introspection with alienating elements. The thematical core of my works is always some sort of socio-political predicament. My work process consists of factual research but also from a sort of poetic investigation because there are some truths to which we have an access just through existential engagement.

5) What is your vision for the future? How do you want to develop your work and continue your previous projects/realizations? What is your long-term goal/dream?

I want to change the world.

Don't you?



BIOGRAPHY

Jiří Žák (1989*) studied at Academy of fine arts in Prague in studio of Tomáš Vaněk. He was on the intership at Academy Of Arts, Architecture And Design In Prague in scuptural studio of Dominik Lang and Edith Jeřábková, at Šaloun studio of visiting professor (Ruth Noack) and at the University of art and design in Karlsruhe in studios of Isaac Julien and Vadim Fishkin. In the year 2015 he was laureate of the EXIT Award. In the same year he was part of team gallery 207 at Academy Of Arts, Architecture And Design In Prague. He is member of the Studio without master. In his work he deals with critical reflection of historical events and contemporary world with video-essayistic approach. The core of his interest is always the political issue which is mediated by imaginative and immersive form.


Jiří Žák (1989*) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Tomáše Vaňka. Absolvoval stáže v Ateliéru sochařství Dominika Langa a Edith Jeřábkové na UMPRUM, v Šalounově ateliéru pod vedením Ruth Noack a na Univerzitě umění a designu v Karlsruhe v ateliérech Isaaca Juliena a Vadima Fishkina. V roce 2015 se stal laureátem ceny EXIT, která se zaměřuje na studenty vysokých uměleckých škol z České a Slovenské republiky. V témže roce působil v kolektivu galerie 207 na UMPRUM. Je členem Ateliéru bez vedoucího. Ve své tvorbě se zabývá video-esejistickým přístupem a kritickou reflexí historických událostí i současnosti. Základem jeho prací je vždy politikum zprostředkované imaginativní imerzivní formou.

PUBLICATIONS


BIBLIOGRAPHY

  • A new media project that downright amazed me was Shattered Epistemologist, by young artist Jiří Žák, as part of the start-up young artists program by the Gallery of City Prague. I had the chance to personally speak to him during his own exhibition and found out many more details about the concept behind the work and his reason for choosing this particular visual formula. The video was shot in Berlin, post-production took place in Prague later. Shattered Epistemologist begins with the following text at the gallery entrance: „This is a guide on how to control your dreams. If you are able to realize during dreaming that what you see is not a reality, try to look at your hands. Focus on them. On every phalanx of the fingers. Clench your hands into fists. From now on you are under control.” The video is a dialog-metaphor, a possible dream, between an invisible narrator (possibly the artist) in the form of plain text over moving images and a feminine presence that indirectly, very subtly speaks about the tensed world wide political situation, about good and evil, life and death, the duality of the world we live in, in which we are all involved („we’re all in this together”) with all the deriving responsibilities and consequences. The intensity of the shots, the simplicity of the images and the over-layering of planes used by Jiří Žák are meant to create a frame for reflection – seductive with the beauty of the image yet tough via the messages with an added dose of existentialism. The female figure in the video does an acting as well as a choreographic video performance, thus creating an organic connection between the narrator and the viewer. This way, the artist follows a perceptive game via the visual, the sound and the text, with an open end, a different ending destined for each viewer. This video is contemporary in every sens of the word, but what I enjoyed the most was the naturalness and simplicity that it transpired, with Jiří Žák being an artist that takes the pulse of his times and reflects on it as such. Nothing is forced, nothing wannabe cool, it is a project of substance, from my very profound point of view, with visuals to match. I still think about the video even now and it will certainly stay in my mind as a landmark for the yes category. - Ada Muntean (revistaarta.ro)
  • Autonomous Infected Sensory Meridian Response

    “Proč je to tak příjemné, když se tě někdo dotýká?”, Ptá se ve svém Youtube videu jedna z nejpopulárnějších ASMR blogerek Olivia Kissper. ASMR nebo i Autonomous Sensory Meridian Response totiž ukazuje proměnu toho, jakými změnami prošel pojem tělesnosti, intimity a identity v nedávné současnosti. Stal se specifickým fenoménem Webu 2.0 (přechodem od text-centrické k multimodálnímu softwaru), který souvisí s masivní proliferací technologií a vynořením blogingových platforem či sociálních sítí s hlavním mottem “broadcast yourself”. Tento termín má zastřešovat pocity nízkoprahových euforie, “mrazení” či zvonění v hlavě jako zvláštní odpověď na sluchové, zrakové a hmatové podněty vytvářené video-blogery. Charakteristická je pomalá řeč, šeptání, mlaskání, syčení, klikání, ťukání, ukazování a obhmatávanie předmětů před webkamerou.

    Umělkyně Tasha Bjelica hovoří o “digitální intimitě” jak o sebe uspokojivém nástroji pozdního kapitalismu určeného populaci bez zajištěného zdravotního systému, odcizeným nomádům, kteří zakoušejí jen vzdálenou intimitu postavenou na heteronormatívnych genderových rolích péče, tzn. představě matky-ošetřovatelky. ASMR kultura také reflektuje šířku toho, do jaké míry se sama stala vlastní diagnózou. Každý z tisíce diváků, který akceptuje protokol komunity, se může dobrat k velmi intimní zkušenosti s ASMR blogerem, který by jej však na ulici nikdy nerozpoznal.

    ASMR videa nejsou většinou vyzdvihovány skrze to, co znamenají, ale to co “dělají” určitým tělům. Jde o způsob mediace, který klade důraz na estetiku a nikoli sémiotiku, na pudový afektivní impakt a nikoliv koherentní výpověď. Proto, abychom pochopili online video kulturu, neměli bychom se až tak snažit o dekódování obrazů, na kterých jsou postaveny jednotlivé videa, ale na pochopení interfacu, databází a algoritmů, přes které jsou média přístupné a aranžované. Všechny motivy, které jsou často chápány jako náhodné nebo nechtěné jevy (zvuky jako krčení, lámání, přehnaná intonace), očividné chyby (monotónnost, tlumený a nesrozumitelný hovor, přítomnost statického nebo přerušovaného) nabývají nový význam – video se stává “černou skříňkou” (systémem nebo nástrojem, který můžeme pozorovat pouze v rámci jeho vstupů a výstupů, aniž by jsme viděli do jeho vnitřního fungování, které je nám neprůhledné). Jeho zdánlivý obsah nebo záměr je uzátvorkovaný, aby působil jen svým účinkem. ASMR nemají být čteny jako zprávy, které chtějí být vysvětleny a interpretovány, ale jako specifická estetická schopnost vyvolat partikulární afektivní a somatické výstupy. Ty jsou následně pomeriavané mechanismy feedbacku, které spojují diváky s Uploadermi – likes umožňují zasazovat lepší vstupy, které by přinesly požadované výstupy. Avšak v rámci obrovské proliferace a popularizace fenoménu ASMR dochází k neustálému infikování “černé skříňky” diverzních obsahem, které narušuje schéma navyklého konzumenta. Příkladem může být uživatelka Mediawitch Media, která zakomponovala politickou obhajobu Bernieho Sanderse nebo umělec Jiří Žák, který skrze bezpříznakový profil Czech ASMR produkuje videa s informacemi o exportu českých zbrojovek do nedemokratických zemí Blízkého východu a Afriky, a zároveň infiltruje agresivní obrazy hlazení zbraně. Různé umělecké a aktivistické strategie takto přispívají k hybridizaci a specifické formy ASMR komunity s cílem nabourat normy apatická konzumenta západní společnosti.

    Tina Poličková

  • http://artycok.tv/38557/postpravda-nove-informacni-ramce
    - debata k výstavě Rozštěpený epistemolog (Václav Jánoščík, Palo Fabuš, Andrea Průchová, Jiří Žák a Čeněk Pýcha)
  • Post-truth Timeline

    Občianska vojna v Sýrii prepukla začiatkom roku 2011 ako reakcia na revolúcie vo viacerých krajinách, známe ako arabská jar. V dôsledku stupňujúceho sa násilia na krajinu uvalili sankcie USA aj EÚ, časť krajín OSN, Čína a Rusko tieto sankcie a rezolúciu OSN o zastavení konfliktu odmietli z dôvodu jednostranného postihu strán konfliktu a aj z obavy drastického scenára, aký sa odohral v Libyi po zvrhnutí a popravení Kaddáfího. Vládny režim Baššára al-Asada otvorene nepodporujú krajiny ako USA, Turecko, Jordánsko, Saudská Arábia a Katar.  Keď boli v roku 2013 použité chemické zbrane v blízkosti mesta Allepo, ktoré je momentálne najviac postihnuté, vyšetrovaním útoku boli poverené aj zložky OSN, tie potvrdili použitie chemických zbraní, ale neidentifikovali útočníkov. Niektoré zdroje obviňujú vládnúcu stranu, iné západom podporovaných rebelov, na ktorých je ale údajne napojená aj Al-Káida. Oranžová revolúcia na Ukrajine v roku 2004 a drastickejší Euromajdan v Kyjeve o desať rokov neskôr mali za následok napätie v krajine, ktoré využila Ruská federácia. V roku 2014 začali neoznačené vojská obsadzovať prístavné krymské mesto Sevaspopoľ. Prozápadná Ukrajina tvrdila, že ide o nezákonné vniknutie ruskej armády a porušenie medzinárodných dohôd. Putin to popieral. Neskôr vyhlásil, že pre bezpečnosť ruských občanov je nevyhnutné vojenské obsadenie, čo vyústilo do anexie Krymu. V noci 23. júna 2016 krajiny Európskej únie napäto sledovali výsledky britského referenda o vystúpení Veľkej Británie z EÚ. Výsledok bol tesný a dnes sa pripisuje obrovskej sile dezinformácií, falošných tvrdení, tabloidom a sile sociálnych sietí. Podobne sa hovorí aj o predvolebnej prezidentskej kampani v USA, založenej na nacionalizme, proti-imigrantských náladách a popieraní faktov. Niečo obdobné poznáme aj na Slovensku, kedy sa po regionálnom politickom pôsobení Marián Kotleba so svojou extrémistickou pravicovou stranou dostal do parlamentu. Vďačiť za to okrem iného môže aj svojej efektívnej kampani na sociálnych sieťach. Popieranie holokaustu sa ukázalo ako úspešný nástroj politického marketingu. A v neposledom rade sorry jako...


    Oxford Dictionary označil prídavné meno post-pravdivý (post-truth) za slovo roku 2016. Popisuje spoločenský jav, kedy vo verejnom mienení prevažujú emócie nad rozumovým úsudkom. V tejto súvislosti je často spomínaný Brexit alebo voľba Donalda Trumpa, kedy boli kampane spájané s dezinformáciami až klamstvami. Často sa do opozície k tradičným spravodajským médiám stavia promo na sociálnych sieťach. Množstvo zdieľaní zavádzajúcich informácií je nemožné vyrovnať vyvracaním hoaxov. Jiří Přibáň, právnik Cardiff Law School, sa pre ČT24 vyjadril, že v post-pravde nejde ani tak o hľadanie pravdy ako o potvrdenie vlastných predsudkov. Je to digitálne barbarstvo, ktoré postihuje Európu a západný svet. Efektom je nedôvera v spravodajstvo, sme nútení správy overovať, čo je v každodennom newsfeede pomerne náročná úloha.

    Časová os Jiřího Žáka mapuje spravodajské články, prípadne publikácie, ktoré sa téme post-pravdy venujú od roku 2004, pozadie diagramu tvoria screenshoty z videa Rozštepený Epistemolog. Vzniklo v spolupráci s berlínskou tanečnicou s beninskými koreňmi, Meïmounou Coffi. Na základe scenára Jiřího Žáka vytvorila choreografiu, vychádzajúcu z gest, ktoré sa používajú pre ovládanie digitálnych zariadení. 

    - Ivana Hrončeková



PRESS