ARTIST PROFILE

Jiří Žák

  • Czech Republic (b. 1989 in Zlín)
  • Currently in Prague.

CONTACT & LINKS

ARTIST INFO

ARTIST STATEMENT

 1) Sum up the main character of your work, your long-term interests and themes.

The focus of my work is in the essayistic approach based on the tension between the analytical research and the poetic investigation. In the confrontation of textual and performative mode. A specific political issue – arranged in an imaginative and an immersive form - is always the base of everything I do. I’m oscillating between different variations of a moving image medium; video-essay, video-installation and hybrid forms of experimental cinematic performance. I work with the storytelling and it’s performative aspect and with the poetry and its relation to moving image.

The topics which I’m dealing with are ones such as the postcolonial conditions of post-communistic countries, the construction of Czech identity and its relationship towards the non-Europeans and the Czech corporate colonialism to South America (see the Mother City, 2015). I'm also working on the ongoing long-term research project about the history of Czechoslovakia's military production and export to the Middle-East, mainly to Syria and its implications for the present time (see The Epilogue of Long Friendship, 2018-2020).

In The Incantation of the Real (2019) I've developed the critical footprint in the narrative in terms of the privilege within which the Europeans approach the ecological issues and climate crisis. The spirit of revenge is here reinforce using enchantment, a curse and performing the exorcism of fossil corporations. Another key issue, society's relationship to the truth within the media and the internet - in the current discourse problematically labeled as post-truth - was a theme of Shattered Epistemologist (2017). I try to explore how the political consciousness and sensitivity to the Other is shaped in the information smog of virtual space (Night of the Hunter, 2016). In the video-installation called Neglect Syndrome Politics (2017), I combine the motif of spatial orientation of the body with the orientation of society as a whole. The medical diagnosis of the so-called neglect syndrome serves as an analogical framework. Logika magiky (2019) is a video-essay reflecting the phenomenon of Laterna magika which was the first multimedia theatre in the world and is associated with the unprecedented success of Czechoslovakia at the Brussels Expo in 1958. I’m elaborating here on the critical reading of images from Laterna magika, especially the objectification of women and the spectacularity and emptiness of Laterna magika's shows which were basically used by Czechoslovakia as kind of propaganda for foreign export. The works Du Forma (2015) and I Have It All Here (2013) deals with the large family archive of footage and photos which was systematically created by my grandfather Vladimír Stuchlík from the year 1947 till 2015. In his late eighties and early nineties, my grandfather was committed to digitizing the archive. Du Forma is a fictional take on this personal history. I Have It All Here is a documentary that shows the moment where the archive and life merge into one.

2) Describe the context of your work – what are your inspirational sources and theoretical starting points, which artists and tendencies do you consider as referential to your work.

I ́m interested in the non-western epistemological system and also how to use the western ones to crack them from inside. I'm dealing with a discourse field; history, social theory, post-colonial theory, and political philosophy. But equally important for me is poetry, the tension between image and music, spoken word and art of storytelling. How to tell a story about ourselves? Universalism is soaked in imperialism and decolonization is a dirty process that has to be done. Is there anything beyond identity politics?

To put some names down as my inspirational thread: bell hooks, Heriberto Yépez, Věra Linhartová, Audre Lorde, Apichatpong Weerasethakul, Ladan Osman, Adam Curtis, Suzanne Ciani, Gil Scott Heron, Jiří Skála, Benedict Anderson,Trevor Paglen, Nina Simone, Stuart Hall, Mark Fisher, Harun Farocki, John Akomfrah, Rabih Mroué, Chantal Akerman, Eric Baudelaire, Jan Tesař, Teju Cole, Hayden White, Jan Sowa, Liou Cch’-sin, Rico Nasty, Son House and 21 Savage.

3) Try to characterize what makes your work specific, wherein lies its force, what makes it different from the work of artists with similar approaches and themes.

I’m specifically preoccupied with the historical socio-political themes with the relation to the present as well as with the contemporary problems and their long shadow into the past. Or in other words, how we shape the interpretation of events by projecting ourselves into them; the discrepancy between our perception of the world and its actual state. To quote David Graeber: When we speak of being “realistic,” exactly what reality is it we are referring to? For me, art is a sort of epistemological tool which opens up a different understanding of the world when the other epistemologies are shattered. How to create a meaningful story of our lives in the complexity and the uncertainty of our era? Reflecting on my own position within a given topic is a crucial moment for me. Nonetheless, it’s essential to have a critical stance that goes beyond criticism itself. My point of departure is always the storytelling. Narrativity and it’s performative aspect as well as the poetry in relation to moving image. Externalization of thought. One can just agree with John Akomfrah’s notion of an essay as not a need to write but to give meaning to things.

4) What is your work process like? Do you deal with preparation and research? How do you search for your themes? How do you choose the media you work in?

To put it short; I often start with analytical research of a certain subject and as a result of it I end up with poetry. The process of factual research is a necessary part of my method, which I called the poetic investigation. You need to know a lot and then you need to shatter it because there are some truths to which we have access just through existential engagement. The main point of departure for me is storytelling in any form. Usually, I work with the moving image since I have a close relation to cinematography.

5) What is your vision for the future? How do you want to develop your work and continue your previous projects/realizations? What is your long-term goal/dream?

My only vision for the future is more of a hope. I hope that society without water will have mercy with art. The work that I do is constantly growing from one project to another in terms of form and content so I have a feeling of working on one big long-term project.

I want to change the world.

Don't you?



BIOGRAPHY

Jiří Žák (1989*) is an artist based in Prague. He mainly works with video and narrativity. A specific political issue is always the base of his work. He graduated from the Academy of Fine Arts in Prague. He participated in different internships under the guidance of Ruth Noack, Isaac Julien, or Vadim Fishkin. In 2015, he was awarded the EXIT award. Among others, his work has been shown within the cycle “Start-Up“ at the Prague City Gallery or in the exhibition SKIP the LINE! Populizm i obietnice współczesności, under the framework of Biennale Warszawa in Poland. He was part of several residencies (in Jordan, Georgia or Spain). Žák is active in the Studio without Master collective. He works for Artyčok TV and National Film Archive in Prague.

PUBLICATIONS


BIBLIOGRAPHY

  • A new media project that downright amazed me was Shattered Epistemologist, by young artist Jiří Žák, as part of the start-up young artists program by the Gallery of City Prague. I had the chance to personally speak to him during his own exhibition and found out many more details about the concept behind the work and his reason for choosing this particular visual formula. The video was shot in Berlin, post-production took place in Prague later. Shattered Epistemologist begins with the following text at the gallery entrance: „This is a guide on how to control your dreams. If you are able to realize during dreaming that what you see is not a reality, try to look at your hands. Focus on them. On every phalanx of the fingers. Clench your hands into fists. From now on you are under control.” The video is a dialog-metaphor, a possible dream, between an invisible narrator (possibly the artist) in the form of plain text over moving images and a feminine presence that indirectly, very subtly speaks about the tensed world wide political situation, about good and evil, life and death, the duality of the world we live in, in which we are all involved („we’re all in this together”) with all the deriving responsibilities and consequences. The intensity of the shots, the simplicity of the images and the over-layering of planes used by Jiří Žák are meant to create a frame for reflection – seductive with the beauty of the image yet tough via the messages with an added dose of existentialism. The female figure in the video does an acting as well as a choreographic video performance, thus creating an organic connection between the narrator and the viewer. This way, the artist follows a perceptive game via the visual, the sound and the text, with an open end, a different ending destined for each viewer. This video is contemporary in every sens of the word, but what I enjoyed the most was the naturalness and simplicity that it transpired, with Jiří Žák being an artist that takes the pulse of his times and reflects on it as such. Nothing is forced, nothing wannabe cool, it is a project of substance, from my very profound point of view, with visuals to match. I still think about the video even now and it will certainly stay in my mind as a landmark for the yes category. - Ada Muntean (revistaarta.ro)

  • Autonomous Infected Sensory Meridian Response

    “Proč je to tak příjemné, když se tě někdo dotýká?”, Ptá se ve svém Youtube videu jedna z nejpopulárnějších ASMR blogerek Olivia Kissper. ASMR nebo i Autonomous Sensory Meridian Response totiž ukazuje proměnu toho, jakými změnami prošel pojem tělesnosti, intimity a identity v nedávné současnosti. Stal se specifickým fenoménem Webu 2.0 (přechodem od text-centrické k multimodálnímu softwaru), který souvisí s masivní proliferací technologií a vynořením blogingových platforem či sociálních sítí s hlavním mottem “broadcast yourself”. Tento termín má zastřešovat pocity nízkoprahových euforie, “mrazení” či zvonění v hlavě jako zvláštní odpověď na sluchové, zrakové a hmatové podněty vytvářené video-blogery. Charakteristická je pomalá řeč, šeptání, mlaskání, syčení, klikání, ťukání, ukazování a obhmatávanie předmětů před webkamerou.

    Umělkyně Tasha Bjelica hovoří o “digitální intimitě” jak o sebe uspokojivém nástroji pozdního kapitalismu určeného populaci bez zajištěného zdravotního systému, odcizeným nomádům, kteří zakoušejí jen vzdálenou intimitu postavenou na heteronormatívnych genderových rolích péče, tzn. představě matky-ošetřovatelky. ASMR kultura také reflektuje šířku toho, do jaké míry se sama stala vlastní diagnózou. Každý z tisíce diváků, který akceptuje protokol komunity, se může dobrat k velmi intimní zkušenosti s ASMR blogerem, který by jej však na ulici nikdy nerozpoznal.

    ASMR videa nejsou většinou vyzdvihovány skrze to, co znamenají, ale to co “dělají” určitým tělům. Jde o způsob mediace, který klade důraz na estetiku a nikoli sémiotiku, na pudový afektivní impakt a nikoliv koherentní výpověď. Proto, abychom pochopili online video kulturu, neměli bychom se až tak snažit o dekódování obrazů, na kterých jsou postaveny jednotlivé videa, ale na pochopení interfacu, databází a algoritmů, přes které jsou média přístupné a aranžované. Všechny motivy, které jsou často chápány jako náhodné nebo nechtěné jevy (zvuky jako krčení, lámání, přehnaná intonace), očividné chyby (monotónnost, tlumený a nesrozumitelný hovor, přítomnost statického nebo přerušovaného) nabývají nový význam – video se stává “černou skříňkou” (systémem nebo nástrojem, který můžeme pozorovat pouze v rámci jeho vstupů a výstupů, aniž by jsme viděli do jeho vnitřního fungování, které je nám neprůhledné). Jeho zdánlivý obsah nebo záměr je uzátvorkovaný, aby působil jen svým účinkem. ASMR nemají být čteny jako zprávy, které chtějí být vysvětleny a interpretovány, ale jako specifická estetická schopnost vyvolat partikulární afektivní a somatické výstupy. Ty jsou následně pomeriavané mechanismy feedbacku, které spojují diváky s Uploadermi – likes umožňují zasazovat lepší vstupy, které by přinesly požadované výstupy. Avšak v rámci obrovské proliferace a popularizace fenoménu ASMR dochází k neustálému infikování “černé skříňky” diverzních obsahem, které narušuje schéma navyklého konzumenta. Příkladem může být uživatelka Mediawitch Media, která zakomponovala politickou obhajobu Bernieho Sanderse nebo umělec Jiří Žák, který skrze bezpříznakový profil Czech ASMR produkuje videa s informacemi o exportu českých zbrojovek do nedemokratických zemí Blízkého východu a Afriky, a zároveň infiltruje agresivní obrazy hlazení zbraně. Různé umělecké a aktivistické strategie takto přispívají k hybridizaci a specifické formy ASMR komunity s cílem nabourat normy apatická konzumenta západní společnosti.

    Tina Poličková

  • http://artycok.tv/38557/postpravda-nove-informacni-ramce
    - debata k výstavě Rozštěpený epistemolog (Václav Jánoščík, Palo Fabuš, Andrea Průchová, Jiří Žák a Čeněk Pýcha)

  • Post-truth Timeline

    Občianska vojna v Sýrii prepukla začiatkom roku 2011 ako reakcia na revolúcie vo viacerých krajinách, známe ako arabská jar. V dôsledku stupňujúceho sa násilia na krajinu uvalili sankcie USA aj EÚ, časť krajín OSN, Čína a Rusko tieto sankcie a rezolúciu OSN o zastavení konfliktu odmietli z dôvodu jednostranného postihu strán konfliktu a aj z obavy drastického scenára, aký sa odohral v Libyi po zvrhnutí a popravení Kaddáfího. Vládny režim Baššára al-Asada otvorene nepodporujú krajiny ako USA, Turecko, Jordánsko, Saudská Arábia a Katar.  Keď boli v roku 2013 použité chemické zbrane v blízkosti mesta Allepo, ktoré je momentálne najviac postihnuté, vyšetrovaním útoku boli poverené aj zložky OSN, tie potvrdili použitie chemických zbraní, ale neidentifikovali útočníkov. Niektoré zdroje obviňujú vládnúcu stranu, iné západom podporovaných rebelov, na ktorých je ale údajne napojená aj Al-Káida. Oranžová revolúcia na Ukrajine v roku 2004 a drastickejší Euromajdan v Kyjeve o desať rokov neskôr mali za následok napätie v krajine, ktoré využila Ruská federácia. V roku 2014 začali neoznačené vojská obsadzovať prístavné krymské mesto Sevaspopoľ. Prozápadná Ukrajina tvrdila, že ide o nezákonné vniknutie ruskej armády a porušenie medzinárodných dohôd. Putin to popieral. Neskôr vyhlásil, že pre bezpečnosť ruských občanov je nevyhnutné vojenské obsadenie, čo vyústilo do anexie Krymu. V noci 23. júna 2016 krajiny Európskej únie napäto sledovali výsledky britského referenda o vystúpení Veľkej Británie z EÚ. Výsledok bol tesný a dnes sa pripisuje obrovskej sile dezinformácií, falošných tvrdení, tabloidom a sile sociálnych sietí. Podobne sa hovorí aj o predvolebnej prezidentskej kampani v USA, založenej na nacionalizme, proti-imigrantských náladách a popieraní faktov. Niečo obdobné poznáme aj na Slovensku, kedy sa po regionálnom politickom pôsobení Marián Kotleba so svojou extrémistickou pravicovou stranou dostal do parlamentu. Vďačiť za to okrem iného môže aj svojej efektívnej kampani na sociálnych sieťach. Popieranie holokaustu sa ukázalo ako úspešný nástroj politického marketingu. A v neposledom rade sorry jako...


    Oxford Dictionary označil prídavné meno post-pravdivý (post-truth) za slovo roku 2016. Popisuje spoločenský jav, kedy vo verejnom mienení prevažujú emócie nad rozumovým úsudkom. V tejto súvislosti je často spomínaný Brexit alebo voľba Donalda Trumpa, kedy boli kampane spájané s dezinformáciami až klamstvami. Často sa do opozície k tradičným spravodajským médiám stavia promo na sociálnych sieťach. Množstvo zdieľaní zavádzajúcich informácií je nemožné vyrovnať vyvracaním hoaxov. Jiří Přibáň, právnik Cardiff Law School, sa pre ČT24 vyjadril, že v post-pravde nejde ani tak o hľadanie pravdy ako o potvrdenie vlastných predsudkov. Je to digitálne barbarstvo, ktoré postihuje Európu a západný svet. Efektom je nedôvera v spravodajstvo, sme nútení správy overovať, čo je v každodennom newsfeede pomerne náročná úloha.

    Časová os Jiřího Žáka mapuje spravodajské články, prípadne publikácie, ktoré sa téme post-pravdy venujú od roku 2004, pozadie diagramu tvoria screenshoty z videa Rozštepený Epistemolog. Vzniklo v spolupráci s berlínskou tanečnicou s beninskými koreňmi, Meïmounou Coffi. Na základe scenára Jiřího Žáka vytvorila choreografiu, vychádzajúcu z gest, ktoré sa používajú pre ovládanie digitálnych zariadení. 

    - Ivana Hrončeková



PRESS