ARTIST STATEMENT

ENG:

My art is closely tied to such topics as relationships and their decay; internal indulgence, entropy; existentionalism; nihilism; existence and void or faith. My long term inspirations are thoughts about indivisibilty of beginning and end, freedom and spiritual slavery, success and most importantly failure in life. I defy a distinct and readable style that only inhibits the art with strict tendencies and impedes the natural reaction to inner impulses. Lately, I have been dealing with the possibilities of 3D printing and its utilization in art. I want to explore the reproduction, transformation and degradation of printed pieces of art and implement them into my previous work.

Truth be told, I do not know if my art stems from any established style or to what extent am I being influenced by concrete authors. Occasionally, Basquiat is said to be my visual influence, however, unlike his elemental spontaneusness, my art is definitely not random. I think of every detail to the level of absurd expresiveness. First and foremost, I differ from the current tendencies in art by oversaturated layering of materials and micro-stories. My art could be compared to a sort of oversaturated diaries, that mirror specific human destinies or stories (mostly my own) and the complexity of which aims to grasp the essence of human existence and understand the factors that both affect and directly result from our decisions.

I look for my themes in life itself. A girl breaks up with a boy; a death of a close person; untold injustice; love; experience of a smoked cigarette; the smell of a meadow flower... It might or might not seem like cliché but that is how the stories of life are. When I work, I search for a strong personal experience, write down a text that could with a bit of exaggeration resemble a poem (this is how my art is usually called). The text, a script of a sort, determines the individual layers with which I later work. Since the stories of life resemble one another very closely, the audience could spot a piece of their own in mine.

Are you asking how do I see my own future? It's ver bleak. I'm 35 year old, had hardly any exhibitions since graduation. My professor, let him rest in peace, urged me to lock myself up in the atelier and work hard. Like a fool, I did just that, never made any contacts in the "industry" such as in the curator-galery world and since I don't have any close contacts in the galleries that announce Open Calls, I stand no chance neither here (Jindřich Chalupecký Award) nor anywhere else. Many times I knew who was going to win the XY Open Call without even knowing what new will they present, just if the gallery gets more credit and prestige. And I am not talking just about myself here, alongisde the official stream of favored artists a mass of silent and overlooked is forming, despite the originally well meant projects such as CJCH that were meant to prevent situations like this. I see it as a global crisis of art and it makes me sick but I will not surrender. Even though my work is bound to end up in the trash, the existence of entropy appeases me. One day, it will consume absolute everything.

CZ:

Moje tvorba je úzce spjata s tématy, jako jsou vztahy a jejich rozpad; vnitřní prožitky, entropie; existencionalismus; nihilismus; bytí a nicota či víra. Dlouhodobou inspirací jsou pro mě myšlenky na neodlučitelnost počátku a konce, svobody a duševního otroctví, úspěchu, a především životního selhání. Bráním se vyhraněnému a čitelnému stylu, který omezuje uměleckou tvorbu jasně ohraničenými tendencemi a brání v přirozeném reagování na vnitřní podněty. Poslední dobou se zabývám možnostmi 3D tisku a jeho přesahy v umění. Chtěl bych zkoumat reprodukci, transformaci a degradaci tištěných děl a provádět jejich implementaci do své dosavadní práce.

Popravdě nevím, zda při tvorbě vycházím z nějakého zavedeného stylu nebo do jaké míry mě ovlivňují konkrétní umělci. Někdy je mi jako vizuální vzor podsouván Basquiat, na rozdíl od jeho živelné spontaneity však rozhodně není moje tvorba nahodilá. Veškeré detaily promýšlím až do absurdní výrazovosti. Od současných tendencí v umění se odlišuji přesyceným vrstvením materiálů a mikropříběhů. Moje tvorba se dá připodobnit jakýmsi přeplácaným deníkům, které zrcadlí konkrétní lidské osudy či příběhy (především ty moje) a jejichž složitost a komplikovanost se snaží uchopit podstatu lidské existence a postihnout faktory, které ovlivňují naše rozhodování a zároveň jsou jeho přímými důsledky.

Svá témata hledám v lidském bytí. Holka, která kopne kluka; smrt blízkého člověka; nevyřčené křivdy; láska; prožitek z vykouřené cigarety; vůně lučního kvítí... Může a nemusí se to jevit jako klišé, ale životní příběhy takové prostě jsou. Když pracuji, najdu si silný osobní prožitek a sepíšu si text, který by s trochou nadsázky mohl připomínat báseň (tak se většinou jmenují i moje díla). Text, jakýsi scénář, mi určí jednotlivé vrstvy, se kterými potom dále pracuji. Jelikož životní příběhy jsou si velice podobné, mohl by divák v tom mém spatřit úsek svého vlastního života.

Ptáte se, jaká je moje vize do budoucna? Vidím ji docela bledě. Je mi 35 let, od absolvování vysoké školy jsem měl výstav jako šafránu. Profesor, ať mu je země lehká, mi kladl na srdce, ať se zavřu do ateliéru a makám. Jako blázen jsem tak činil, nedělal jsem si známé „v branži“ jako je kurátorsko-galerijní svět a protože nemám blízké kontakty v galeriích, které vypisují Open Cally, nemám šanci ani tady (Cena Jindřicha Chalupeckého) a s největší pravděpodobností ani nikde jinde. Mnohokrát jsem věděl, kdo předem vyhraje Open Call XY a to jsem ani nemusel vidět, co nového předvede, hlavně že galerie získá další kredit prestiže. A nemluvím pouze o sobě, vedle oficiálního proudu protěžovaných umělců se formuje masa němých a přehlížených a to i přes původně dobře míněné projekty, jako je CJCH, které něčemu podobnému měly předcházet. Vnímám to jako globální krizi výtvarného umění a je mi z toho špatně, ale nevzdávám se. I když moje práce jednou skončí na smetišti, uklidňuje mě, že existuje entropie, která si jednou vezme úplně všechno.