Výstava pro konec léta a oslavu času sklizně a hojnosti staví na průsečíku tvorby tří výrazných mladých umělkyň: Nony Inescu, Adély Součkové a Terezy Štětinové. Toto propojení spočívá především v tematizování a odkazech k univerzálním předrozumovým archetypům, s nimiž každá z autorek nakládá specifickým způsobem. Motivy klasů, chleba a lidských těl působí jako symboly plodnosti a hojnosti a evokují náladu slavnostní veselice, oslavy sklizně a s ní spojeného tradičního hodokvasu. Překlenutí ročních období směrem pryč od sluncem zalitého léta, k temnější a chladnější části roku, v sobě ale přirozeně nese i nevyřčenou nejistotu a obavu z budoucnosti. Chlebové bohyně shlížejí na zkamenělé slunce, které může stejně tak zrovna vycházet, nebo se sklánět k západu. Stojí zde vedle sebe jak silně intuitivní způsob práce, tak přístup založený na důkladné analýze vedoucí k vědomému rozhodnutí o tom, jakým způsobem vytvořit význam nesoucí artefakty. Prostorovou instalaci vycházející z propojení společných rysů praxe všech autorek, mimo jiné např. zájem o práci s přírodními prvky a tradiční postupy opracování materiálů, doplňuje zvuková stopa hudebního skladatele Matouše Hejla vytvořená pro příležitost této výstavy.