PHOTOGETHER GALLERY, ZLÍN (CZ)
Název výstavy Dřevěná nevěsta odkazuje na mýtus, který byl vyprávěn na americkém kontinentu od Aljašky až po Bolívii. Warrauská verze říká, že – „Nahakoboni, jehož jméno znamená „ten, kdo hodně jí“, neměl žádnou dceru, a když zestárl, začal si dělat starosti. Kdo nemá dceru, nemá zetě; kdo se tedy o něj postará? Proto si vyřezal dívku ze švestkového dřeva, a protože byl velmi šikovný, mladá žena vypadala velice krásně a všechna zvířata se o ni přišla ucházet. Stařec jednoho po druhém odmítl, ale když přišel Yar, Slunce pomyslel si, že takový zeť by si zasloužil, aby ho vyzkoušel. […] Slunce se v každém případě úkolů zhostí úspěšně a dostane krásnou Usi-diu za ženu. Když jí však chce dokázat svou lásku, zjistí, že to nejde, protože její tvůrce při vyřezávání zapomněl na jeden podstatný detail, což, jak teď přiznává, nedokáže napravit. Yar se poradil s ptákem buniou; ten mu slíbil pomoc, nechal se chytit a dívkou laskat a využil vhodné příležitosti k tomu, aby vykloval chybějící otvor, z nějž pak je třeba vytáhnout hada, který se tam skrýval. Štěstí mladého páru už nic nestojí v cestě. Tchán byl silně popuzen, že si jeho zeď dovolil kritizovat jeho dílo a že povolal ptáka buniu, aby je opravil. Trpělivě čekal na příležitost k pomstě….“ (Claude Levi-Strauss, Mythologica **) Mýtus vyprávěli v různých modifikacích Warraové, Karibové, Vapidianové, Macushiové nebo Cubeové.
Interpretace jednotlivých prací Terezy Příhodové je divákovi otevřená, každý si může vytvořit vlastní příběh se společným základem ve vztahu člověka a přírody. Odklon od původních náboženských tradic ke křesťanství bývá v environmentálních úvahách označován jako okamžik krize mezi člověkem a přírodním prostředím. Tereza Příhodová se pomyslně obrací k posvátným lokalitám a objektům, které této době předcházely a o jejichž skutečné existenci jen tušíme.
Text: Lucie Šmardová
