GARAGE GALLERY, PRAGUE (CZ)
Při vzniku první hmoty ve vesmíru, stejně tak jako při
stvoření lobbistické haly, vzniká obrovské množství energie,
které nakonec vybuchne. Trosky předmětů pomalu létají
po skladišti a čas se nenávratně zpomaluje. Pochmurná
cykličnost manuální práce a monotónnost suchého vzduchu
v ovzduší jsou jasně znatelné na fotce z nočního skladiště.
Propojení realit připomíná scénu z akčního filmu. Uvnitř něj
nalézáme střípky matematických obrazců, které spojují tyto
dva světy, jakoby věda a technika uměly objasnit problémy
současnosti a zároveň nám v sobě skryly odpověď na to, co
pro tento systém vlastně znamenáme.
Kartonové krabice upevněné ke zdi pevně svírá železná
konstrukce dibondů. Masivní objekty doplňují malby na
deskách v technicistních rámech. Instalované fotografie
nabízí detailní pohled do ohniska problému. Obrazce
převzaté z topologické matematiky navrstvené na lesklých
formátech obrazů a fotografií umístěných v instalaci jsou
nejspíše tím úplně nejsilnějším vodítkem, ale pokud máme
za to, že jsme uzel rozpletli, jsme na omylu. Snímky z hal
slouží jako připomínkové indexy namáhavé práce ze světa
masové produkce. Období tvrdého lockdownu se ukazuje být
ideálním pro vylepšenou poptávku zboží, sběry dat a mrazivé
osobní algoritmy. Datové sítě nyní vyprodukují větší uhlíkovou
stopu, nežli lety do exotických zemí a Amazon vykazuje
stejné znečištění jako celé Norsko. Je snad život v izolaci jen
další greenwashingová nevědomost a my se v bezpečí svých
domovů obklopujeme kartonovými krabicemi, nebo nastane
čas, kdy si z nich sami vyrobíme pilotní drony?
