Ján

Projekt Ján je pátráním po muži, který během první světové války zmizel a dodnes je veden jako nezvěstný. Navzdory tomu, že projekt čerpá z dobových archivů, z deníků vojáků nebo map a je zasazen do konkrétní historické etapy, nejde o historický dokument. Autor přistupuje k hledání informací detektivním způsobem, i když ví, že nic zásadního pravděpodobně neobjeví. Tyto reálné informace pak poeticky rekonstruuje a kombinuje se symbolikou a imaginací. Používá sice dobové oděvy, rekvizity i jazyk, ale činí tak pouze fragmentárně se záměrem ponechat „mnohé“ nedořčené. Důležité je to, co nelze vidět, i když to můžeme na základě jistých indicií dedukovat nebo tušit. Třeba záběr na zpoceného koně, jehož pohyb nevidíme, nebo detaily s vlasy v půdě, jejichž původ se nedozvíme. Divák se tedy stává jistým způsobem také detektivem, a nikdy nevidí to, co vidí postavy. Postavy jsou navíc často nevidící nebo mají sníženou schopnost vidění vlivem počasí a jiných okolností. Na základě asociací a intuice spatřujeme tedy nejen různé perspektivy vidění, ale také nevidění.

Ty se symbolicky kumulují v podobě nevidícího muže, muže, který má pásku přes oči, muže, kterému chybí tvář, nebo v situacích, které se odehrávají v mlze. Dochází zde k narušení zažitých vzorců čtení a kauzality propojených událostí a důležitým motivem je právě nevidění za horizont vlastní události. Pro výsledný film je tak určující uvědomění si toho, co nemůžeme vidět, co je nám skryto, ačkoli to tušíme. Dominují detaily, které společně asociují něco, co nelze zcela racionálně uchopit. I když divákovi není umožněno jasné pochopení příběhu, přesto se jedná o strhující prožitek, jejž podporuje silné napětí a vizuální přitažlivost filmového obrazu. Součástí výstavy je také samostatná publikace se stejnojmenným názvem Ján, která příběh a události přibližuje z několika dalších perspektiv. Kniha se objevuje také v samotném filmu a neplní zde jenom funkci rekvizity. Díky ní dochází k významovým prolnutím obrazu a textu, stáva se nosičem dalších paralelních významových linií a interpretací Jánova příběhu.

Milan Mazúr je studentem doktorandského studia na Akademii výtvarných umění v Praze, ve své dizertaci zkoumá fenomén vyprázdněné narace. Vytváří světy, jež se prolínají a navazují na sebe v tekuté lince synapsí tvořící jakýsi nekonečný filmový příběh s autobiografickými rysy. Ján je reálná i imaginativní postava, jež se objevuje i v předešlém filmu Casaria. Imerzivní krása, kterou spatřujeme v jednotlivých částech jeho filmů, je směsicí mlhoviny a ledové tříště plovoucích významů.

Project Ján is a search for a man who disappeared during the First World War and is still listed as missing. Despite the fact that the project draws from old archives, soldiers' diaries or maps and is set in a specific historical stage, it is not a historical document. The author approaches the search for information in a detective way, even though he knows that he is unlikely to discover anything significant. He then poetically reconstructs this real information and combines it with symbolism and imagination. Although he uses old clothing, props and language, he does so only fragmentarily with the intention of leaving "many" unsaid. What matters is what cannot be seen, although we can deduce or suspect it on the basis of certain clues. For example, a shot of a sweaty horse whose activity we will not see, or details of hair in the soil, the origin of which we will not know. So the viewer also becomes a detective in a way and never sees what the characters see. In addition, the characters are often blind or have a reduced ability to see due to weather and other circumstances. Based on associations and intuition, we see not only different perspectives of seeing but also not seeing.