Další posun / Another Shift

Timeline:

1913 –
Francouzský umělec Marcel Duchamp vytváří svůj první ready-made – Kolo na stoličce. Novotvar „ready-made“ si umělec vymyslel pro označení banálního každodenního předmětu autorem povýšeného na umělecké dílo. V případě Kola na stoličce Duchamp ještě do díla zasahuje tím, že spojuje dva předměty dohromady.

1914 –
Marcel Duchamp vystavuje první „čistý“ ready-made – Stojan na sušení láhví.

1957 –
Umírá Josef Lada, významný český malíř, karikaturista, ilustrátor, spisovatel, filmový výtvarník, autor ilustrací k Haškovu Švejkovi, ale také všeobecně známých motivů českých venkovských Vánoc, hospodských rvaček apod.

1964 –
Americká umělkyně Elaine Sturtevant vystavuje sérii sítotisků Warhol Flowers. K produkci této série jí slouží síta zapůjčená od Andy Warhola. Sturtevant vytváří obrazy k nerozeznání podobné těm Warholovým (vystaveným poprvé jen o pár měsíců dříve), podle autorky (i Warhola) jsou to ale díla Elaine Sturtevant.

1981 –
Americká umělkyně Sherrie Levine veřejně prezentuje ikonické dílo After Walker Evans – sérii autorkou přefocených reprodukcí snímků slavného fotografa Walkera Evanse. Zmiňovaná práce je patrně nejcitovanějším příkladem apropriace (čili přivlastnění), která se stala jednou z důležitých a frekventovaných strategií postmoderního umění. Apropriace je rozvinutím principů Marcela Duchampa a jeho ready-made. Postmoderní umělci přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ve svých apropriacích sahají často k existujícím uměleckým dílům a problematizují tak otázku autorství díla.

2001 –
Vychází vlivná kniha francouzského teoretika umění a kurátora Nicolase Bourriauda Postprodukce. Autor ve svém textu aktualizuje problematiku citace a přivlastnění a přirovnává současné umělce k DJům (respektive k programátorům), kteří vybírají kulturní fenomény ze svého okolí a vsazují je do nových kontextů.

2001 –
Český umělec Tomáš Vaněk pracuje na projektu Particip č. 20 – Interpretace. Podstatou tohoto díla je Vaňkovo přivlastnění vybraných obrazových motivů z tvorby Josefa Lady a jejich doplnění nepatřičnými (povětšinou lehce vulgárními) detaily (sněhulák s penisem apod.). Technika, kterou Vaněk zvolil, byla jeho oblíbená nástěnná sprejová malba vytvořená pomocí vlastnoručně vyřezaných šablon. Projekt byl prezentován v řadě galerijních prostorů v České republice, aby se koncem roku stal Vaňkovým soutěžním dílem ve finále Ceny Jindřicha Chalupeckého ve Veletržním paláci. Tomáš Vaněk cenu úspěšně získává.

2002 -
Kvůli medializaci vítězství Tomáše Vaňka v Ceně Jindřicha Chalupeckého se ozývají dědicové autorských práv Josefa Lady a hrozí soudním sporem. Vaňkovu instalaci v rámci prezentace finalistů nechává Národní galerie zahalit závěsem.

2017 –
Na konci prosince otevírají Rozálie Hanáková a Marek Šefrna v pražské galerii IDEAL svou výstavu DALŠÍ POSUN. Autoři vytvořili v galerijním prostoru rozměrnou nástěnnou malbu v pastelových barvách evokující interiérovou výmalbu z padesátých let. K její realizaci byly použity šablony Tomáše Vaňka z projektu Particip č. 20 - Interpretace. Periodicky se opakující motiv pěti jednoduchých kreseb-znaků zahrnuje slunce, listnatý strom, jednoduchý domeček, ptáka s rozepjatými křídly a fragment vodní plochy s vlnkami. Nástěnná malba je doplněna jednou ze šablon použitých při její realizaci – znázorňuje typického „ladovského“ koně táhnoucího trakař, na němž sedí dva venkovští voříšci (snad metafora vztahu učitele a žáka, případně vztahu citovaného a citujícího umělce?). Pozorný divák si všimne Vaňkovy intervence – kůň je obdařen ohromnými varlaty. Vzhledem k tomu, že právě tato šablona byla Markem a Rozálií použita pro nastříkání výše zmiňovaného motivu ptáka s rozepjatými křídly, je na ní jasně patrná skvrna v příslušné pastelové barvě. Rozálie i Marek studují na Akademii výtvarných umění ve Vaňkově ateliéru. Díky tomuto osobnímu kontaktu se jim podařilo od pedagoga vypůjčit šablony, pomocí kterých vytvářel před lety nástěnné obrazy v rámci projektu Particip č. 20 - Interpretace. Dostali dokonce svolení k jejich případnému rozstříhání (bude-li to potřeba). K tak radikálnímu kroku ale mladí umělci nesáhli. Některé z motivů byly totiž vytvořeny pomocí kopií Vaňkových šablon (vytvořených Šefrnou a Hanákovou). Jiné byly stříkány přímo pomocí „originálních“ Vaňkových šablon. To co vidíme je tedy jakousi kombinací citace i přímé apropriace. Vzhledem k tomu, že už Tomáš Vaněk ve svých obrázcích cituje Josefa Ladu, rozehrává se nám tu pěkná komplikovaná mnohovrstevnatá hra s fenomény (ne)autorství a (ne)originality. Vše navíc významově komplikuje skutečnost, že si mladí umělci vybrali právě dílo svého učitele - můžeme to vnímat jako konceptuální tautologii, vyjádření obdivu, ale také jako ironizování obligátního „vlivu profesora na žáky“. Výstava probíhá v domě z padesátých let (z doby, kdy vrcholila životní i umělecká dráha Josefa Lady) a začíná těsně před Vánoci, které (aspoň podle počasí den před vernisáží) slibují být ladovskými. Obě tyto skutečnosti se zdají být šťastnými náhodami doplňujícími komplexitu projektu Rozálie Hanákové a Marka Šefrny. Zábavné je, že zatímco v natřískaných obchodech ve dnech výstavy narazíme na výhradně zimní a vánoční Ladovy obrázky, v galerii IDEAL je Lada poněkud netypicky reprezentován motivem připomínajícím (alespoň pisateli těchto řádek) nejvíce dovolenou v Jugoslávii.

Timeline k výstavě sestavil Milan Mikuláštík