ARTIST PROFILE

imrich veber

  • Czech Republic (b. 1987 in Vítkov)
  • Currently in opava, Czech Republic.
  • based in the czech republic. if he has to, consider himself as documentary artist. nowadays he works as an external assistant at the studio of photography at the faculty of fine arts in ostrava, czech republic.
Something Is Missing

Something Is Missing

  • 2017

  • 11 img 0704 f
  • 11 img 6747
  • 11 img 6748
  • Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail Something Is Missing - thumbnail

    11 / 20

    Something Is Missing | 2017

District of Tahanovce. I’m running. Have that sight in front of my eyes, shouldn’t have  looked at all, probably. They call it Sahara, & just about anything can be expected here.  Housewives with brooms, joggers, boars in the woods, bikers, shagging couples, you name it. Besides, it’s still somewhat weird. The communists planned a large-scale district for tens of thousands of people; result – bollocks. Never got finished, this building expansion, about a third of it made it. Utopistic plan, if there ever was one. First people moved here in  ’85 or so, and they all lived atop of a construction site, as was common those days. Convenience store made out of a repurposed bus, also a drinking joint. Remained that way till present. Youths & the elderly, no difference. What else would you do anyway? Last blocks of flats got finished in the mid-nineties. Those were the days. Drinking at every house-gate, junkies in the woods behind Sahara. Everyone knew who’s cookin’ & where to score. Went through some tough times with my pals. You’d be lucky to get through foreign territory without a punch. Got somewhat calmer lately. The older we get, the mellower, sort of. You know what, though, they messed it up big time back then. This entire place wasn’t meant to end this way. Shit, man, there’s a four lane freeway leading to Tahanovce. Get it, four lanes, nearly a dead-end & crappy. That church-house there, they’ve been building it for years now, it will be in progress for years to come, most likely. An overpass a common solution to everything. You can use them to drink & chill nowadays, though they were built on account of the public transport & trams & stuff. A neat effigy. Another thing, used to be villagers from Tahanovce, grazing cattle‚ n’all. Played soldiers there afterwards. Got stuck in someone’s guts, so hey, let’s do some landscaping. Them villagers ever got reimbursed, you think? Some of those cubicles still stand on someone else’s land, villager land. If they’re still alive, that is. And, well, there you go... folks have no more space to park their damned cars & complain, then get jammed in morning traffic, complain, get back home later & complain some more. New development on the way. Yet, there are folks who actually like it here. No need to go anywhere, like, ever. Got everything within reach. Nothing as it seems, all things considered. You arrive here on America Boulevard. Isn’t it all just po-peachy? / Sídlisko Ťahanovce. Běžím. Pořád to mám před očima, asi jsem to neměl vidět. Říkaj tady tomu Sahara a potkat tu můžeš cokoli. Paničky s jejich smetákama, běhající lidi, divočáky, bajkery, šukající párečky, co chceš. Je to tu stejně nějaký divný. Komunisti tu chtěli megalomanský sídliště pro desetitisíce lidí a hovno. Nestihli to dodělat a teď tu žije třetina. Byla to utopie. První se tu nastěhovali snad v pětaosmdesátým a všichni žili na staveništi, jak už to tehdy chodilo. Obchod měli ve starým busu a už tam se chlastalo. To tu těm lidem zůstalo. Mladým i starým. Všem. Co tu chceš taky dělat. V polovině devadesátejch roků dokončili poslední bloky. Jo to byly časy. U každého vchodu se chlastalo, v lese za Saharou potkávals fetky. Všichni věděli, kde se vaří, kde dýluje. S klukama jsme se museli ohánět. Měls strach přejít cizím rajónem, abys nedostal přes držku. Teď už je to v klidu. Jsme starší a už to tak nehrotíme, jakž takž. Ale víš co, stejně to tehda pěkně podělali. Žiješ v místě, co takhle skončit nemělo. Do Ťahanoviec vede čtyřproudová cesta, ty vole. Rozumíš, čtyři proudy, skoro slepé a na hovno. Roky stavěj kostel a roky ještě budou. A všecko to končí nadchodem, čistý nonsens. Teď tam aspoň zachlastáme s výhledem, ale tehda to dělali prý kvůli velké dopravě a tramvajím. Pěknej pomník. Dřív to bylo vesničanů z Ťahanoviec. Pásly tu dobytek nebo co. Pak si tu hráli na vojáky. Pak ten plac někomu ležel v žaludku, tak tu prdli bloky. A doteď to těm vesnickejm nenahradili. Prostě ty některý baráky stojí na placu, co je někoho ve vesnici. Jestli ještě vůbec žijou. No a vidíš, nic… Lidi řeší, že nemaj kde parkovat ty svý podělaný káry a nadávaj, ráno stojí v koloně, hodinu, nadávaj, pak se vrací a nadávaj. A prý se bude brzo zas stavět. Ale sou tu i lidi, co to tu maj rádi. Nikdy nikam nemusí. Nikdy. Maj tu všecko. Jenže není všecko jako všecko. No a to tu přijedeš po Americký třídě. Je to po piči, říkaj, prý jako že to je ok.